Jak jsem renovoval sekáček na maso
Posledních pětadvacet let jsem pro sekáček na maso nenašel žádné uplatnění. Při zabíjačce v rodné vísce náš domácí řezník používal sekyrku a to hlavně na půlení prasete. Už ani nevím jak porcoval kotlety, ale mám takové tušení, že vykosťoval a kotlety s kostí jsme nesnídávali, jenom maso a kosti jsme vařili až na oběd. No, tyto úvahy sem vůbec nepatří. Jednoduše, jsem se nabídl, že Mirkovi na ten jeho sekáč bez střenek ty střenky přidělám. Původně jsem si myslel, že se jedná o sekáč s montáží na stopku (full tang). Stopka, část nože za čepelí kopíruje přesně tvar rukojeti a na ní jsou z obou stran nanýtovány (nebo jiným způsobem uchyceny) střenky. V podstatě se jednalo o sekáč s trnem od KDS Sedlčany viz obrázek a oprava najednou byla složitější než jsem si to představoval. Celková délka sekáče je 27 cm, trn má pouhých 9,5 cm. Ten trn jak jsem se dozvěděl byl zalitý v plastu. Tento sekáč vypadal dost použitý. Na hřbetu byly stopy po úderech kladivem, jeden zoubek na ostří z jedné strany čepele stopy po rzi. Sekáč nabroušený neodborně.
O renovaci sekáče jsem měl jasnou představu, kterou jsem pro jistotu ještě chtěl konzultovat s odborníky na knife. Rukověť jsem chtěl nasadit na průběžný trn, zalepit epoxidem a stáhnout matkou. Vypiloval jsem otvor pro upravený šroub M5. Plánovaná délka rukojetě by byla 13,5 cm. Bulis a ostatní mi poradili, že ano, že by to šlo, asi následovně.
Nejnáročnější operaci (alespoň pro mne) při tomto způsobu opravy bývá do vybraného špalku vydloubat otvor pro trn. Začíná se vrtáním špalku po létech skrz celý špalek, takže celkem 13,5 cm. První problém byl s délkou vtráku. Středovou díru jsem vrtal ze dvou konců a strefil jsem se, ale u dalších sousedních děr byl problém, který spočíval v uhýbání vrtáku. Takže změna plánu. Jak je známo tak při improvizaci se už dopouštíme chyb.
Sehnal jsem plech stejné tloušťky jak trn, pilkou na kov jsem vyřezal hrubý tvar budoucí rukojetě a na místě, kde měl být šroub jsem udělal zámek.
Tvar rukojetě jsem, jak říká Míra, vyšperkoval.
Ze dřeva (druh dřeva neznám, vypadá jak nějaký ořech, ale nikdo ho zatím neidentifikoval a je také od Mirka) vyřezal tvar rukojetě .
Všechnno na sebe napasoval, před lepením jsem trochu vyladil rukojeť, to co bych ze dřeva po slepení nezbrousil.
Po odmaštění jednotlivých dílu jsem se pustil do lepení. K lepení jsem použil dvousložkové lepidlo UHU endfest 300. Po částečném vytvrzení lepidla a stažení střenek svěrkami jsem celý komplet strčil do trouby vyhřáté na cca 100 st.C asi na 30 minut a nechal vychladnout v troubě což by odpovídalo funkční pevnosti 250 kg/cm2.
Nedokonalosti jsem zapatlal epoxidem.
Hotový sekáč kvůli vysokému lesku neumím kvalitně nafotit. Snad majitel sekáče mi nějakou fotku poskytne. Délka rukojetě je 13,5 cm (měřeno ve středové podélné ose). Při broušení jsem se snažil držet původní linie ostří.
Závěrem
Pří renovací jsem narazil na několik problémů, které jsem vyřešil (zalátal). Tady jsou:
1. Na vybraný plech jsem nakreslil tvar zámku a po týdnu (o dovolené po návratu ze Slovenska) jsem z trnu upiloval dolní oblouk (kvůli symetrii), takže v plechu vznikla mezera, kterou jsem při lepení vyplnil epoxidem.
2. Při lepení střenek v troubě se jedna střenka pokroutila, takže jsem musel retušovat.
3. Na hřbetu ze stran jsem roztlučenou ocel odstranil, ale bez brusky jsem nedokázal upravit linii hřbetu, takže celková linie sekáče není dle mých představ a stopy po kladivu tam zůstaly.
4. Při leštění čepele bylo odstraněno logo výrobce
